***Bonjour***Francie***

Tak fajn, jdeme balit. Rychlý telefonát s kamarádkou, která tráví v obytňáku každé léto, popsaný papír, co sebou, co ne, natěšené úsměvy dětí, ale také můj rozpačitý úsměv. Balení nám trvalo asi půl dne. Manžel dojel nakoupit, co nám chybělo a v 19,00 „to“ už stálo před domem. Přesunout naši domácnost před dům nám trvalo celý večer. Během balení asistovaly děti naše i z ulice a pravidelně se konaly prohlídky celého interiéru včetně alkovny a garáže. V půl dvanácté večer jsem doplnila mini lednici, doma nachystala na stůl peníze, doklady, foťak, ipad, telefony a odpadla do postele. 15.7. brzy ráno jsme vyrazili na cestu. Plán na dalších 14 dní = výlet do Francie, pokud možno na Bretaňské pobřeží, kde se můžeme setkat s našimi přáteli, kteří zde žijí.

Takže opravdu vyrážíme. Směr Německo. A taky hned první pauza na záchod. Stavíme na dálnici a prohlížíme si, čím jsme sem vlastně dojeli:-) Vzhledem k tomu, že si ten záchod vezeme sebou, jsou naše čůrací zastávky dost úsměvné. Znovu vyrážíme, teď už doopravdy. Manžel se věnuje řízení a děti vesele špitají v sedačkách. Já se rozhlížím kolem sebe, poslouchám silný zvuk motoru, přestože nejdeme zas až tak rychle, skřípění a vrzání různých částí v autě, cinkání v zásuvkách, vidím ten obrovský prostor kolem a hlavně ten tunel ještě dozadu, až k postelím. Celé mi to připadá strašně veliké a tak si v tu chvíli říkám, zda to byl vůbec dobrý nápad. Ten den dorazíme k Bodamskému jezeru. Počasí je super, kemp plný a tak první noc strávíme před kempem za pouhých 10Euro. Další den už jsme v kempu, vyndaváme koberec, židličky, stoleček, deku, kola, hračky, chodíme se koupat, grilujeme a debužírujeme před obytkou… Trávíme celé dny venku. Děti jezdí po kempu na kolech, chodíme na zmrzlinu a všichni vypadají spokojeně.

 

17.7. u snídaně meditujeme, zda je dobrý nápad jet do Bretaně, kde je zrovna teď špatné počasí, zima a předpověď nevypadá dobře. Měníme plán a míříme na jih, směr ke španělským hranicím, kde kempují naši přátelé z Prahy. Vyrážíme v klidu s tím, že cestou přespíme ve vnitrozemí zhruba někde za městem Lyon. Kemp LE LAC DE MARANDAN, kde jsme cestou zakotvili je úžasný. Přijíždíme večer a vpadneme do klidné oázy přírody, kde se zastavil čas. Teplo, biotop na koupání, písek, výhled na hory, stromy, po dlouhé cestě idylka. Stejně jako naši francouzští sousedé snídáme bagetu, všichni jsou vstřícní, milí a v pohodě. Užijeme si den, koupaní a je čas vyrazit na jih k moři.

V pátek 18.7. v podvečer už brázdíme pobřeží a hledáme ten správný kemp, abychom se potkali s přáteli. Kemp „Beau regard plage“ u moře praská ve švech. Po pár minutách vyjednávání se podaří získat místo hned vedle našich přátel v řadě u moře. Jsme utahaní, ale rádi, že konečně skočíme do slané vody a poznáme další část Francie. Děti se koupou nebo jezdí na kole po kempu anebo jsou na dětském hřišti, které je super v každém kempu. Vegetíme, užíváme si a čas plyne pomalu. Další den naše druhá parta odjíždí směr Biarritz. My zůstáváme a přesouváme se dál až 20.7. V plánu máme pobřeží směrem k Montpellier, kde nakonec po náročném shánění kempu (všechny blízko moře jsou plné) kotvíme v Le Garden camping (Grande Motte). Kemp je dál od moře, takže na pláž jezdíme na kole. Taky fajn. Ubytování je hodně klidné a je tu super bazén, ve které jsou pochopitelně naložené děti. Krátkou procházkou od nás jsou stáje s Camargskými koni, což ocenila především naše nejmladší milovnice koní. Protože se nám tu líbí, zůstáváme déle a odjíždíme až ve středu 23.7. Přemýšlíme jakou trasu zvolit. Moře a lidí jsme si užili dost, takže míříme do hor Jura.

Večerní příjezdy do kempů mohou být dramatické, protože ne vždy to člověk před zavíračkou stihne a nebo může být také plno. Poslední místo v kempu Le Martinet si jistíme telefonickou rezervací. Přijíždíme za pět minut dvanáct a odměnou je nám krásné místo uprostřed hor s bublající bystřinou hned u auta. Jako ve filmu:-) Jsme nadšení. V kempu je několik bazénů, takže děti jsou také spokojené. Paradoxně až v horách si užíváme výbornou francouzskou kuchyni, fondue, mušle, a další dobroty. Po průzkumu okolí okolí opět vyrážíme dál.

25.7. už parkujeme na naší cestě zpět v Německu u Lindau. Název kempu ani nebudu psát, protože bych ho nikomu nedoporučila. Bydlíme naštěstí před kempem, protože je plný a to včetně hluku, hudby, lidí. Naštěstí zde jsou pěkné bazény, takže využijeme, co se nám líbí a rychle zpět do naší obytky. Už zde nezůstáváme a další den frčíme domů, směr Praha. Přijíždíme pozdě večer, rychle vyklidit obytku, vše umýt, dát do původního stavu a přemluvit děti, že už budou spát v postýlkách doma a ne v alkovně před domem. Ráno všichni společně jedeme obytný vůz vrátit a přitom plánujeme další dovču v pojízdném autě.

Když celou naši výpravu shrnu, bylo to úžasné dobrodružství, jak pro nás tak, pro děti. Kempovat jsem jezdila jako malá holka s rodiči do Maďarska a od té doby se opravdu HODNĚ změnilo. Kempy ve Francii byly všechny čisté, udržované, pokud měl **** byl tam vždy i super bazén. Lidé se v kempech chovají hodně ohleduplně a ekologicky. Na jihu u moře je to samozřejmě horší, ale ve vnitrozemí ubytování nemělo chybu. Stravování jsme řešili soběstačně. Hodně jsme využívali gril, který jsme si přivezli, případně něco ukuchtili na sporáku. Přestože jsme se těšili na mořské ryby a potvůrky, dole na jihu jsme je vůbec neochutnali. Kolem kempu byly samé fastfoody. Jak jsem psala výše, v horách se situace zlepšila a v kempu byla výborná a dostupná restaurace. Toho jsme hned využili:-) Cesta, poplatky, vandrování. My jsme dodržovali všechna možná pravidla a s dětmi jsme jezdili jen v autosedačkách (ne na divoko, jak dost lidí jezdí). Někdy ty přesuny byly přes den zdlouhavé, protože přes noc jsme vlastně nejeli nikdy. Ale dalo se to. Auto jede tak nějak středně rychle, dost žere a je potřeba mít v rukávu dvacetieurovky a padesátieurovky. Těmi se platí pořád dokola. Palivo, poplatky na dálnici (Franci je v tomto směru výživná) a platby za kempy (30- 50/noc). Suma sumárum je to docela pálka.

Užili jsme si dobrodružství, na které děti vzpomínají dodnes. Na poprvé jsme to celkem v pohodě zvládli. Odnesl to jen utržený horní roh u auta při parkování v přecpaném kempu. Všichni se těšíme až bude další příště. To, že se u snídaně rozhodnete, že popojedete dál a za 30 min opravdu odjíždíte, je neskutečný pocit svobody. Doporučujeme všem, kdo s myšlenkou vyrazit obytkou zatím jen koketuje !